Tradiční indický čaj je naprosto unikátní. V Indii jej najdete snad všude, prodává se i na ulici. Dávno jeho věhlas přesáhl hranice rodné země zvláště pro své povzbuzující a hřejivé účinky. Jeho účinek je přirovnáván ke kávě. Nicméně daleko více povzbudí schopnost se soustředit než káva.  Máte-li rádi kořeněné chuti, zamilujete si ho.

Nazýván je různě: Dáta masala chai, Yogi nebo Yogi chai, jednoduše Dáta anebo Masala, bílý čaj. Názvů je opravdu hodně. Jeho datum narození se dle legend datuje 5 až 9 tis. let do minulosti. Byl vytvořen na základech Ajurvédy jako čaj očistný a nabuzující. Původně byl používán jen louhováním v mléce (buvolím, jačím). V dnešní době je receptů nepřeberné množství. Vše spojuje kombinace hřejivého koření, černého čaje, mléka a medu.   Nejčastěji používané koření, které tvoří základ je zázvor a kardamom. Přidává se často skořice,
anýz, fenykl, badyán, pepř (často bílý), muškátový oříšek, hřebíček, nové koření, koriandr,  pomerančová kůra, chilli, lékořice, kurkuma anebo šafrán. Najdete nepřeberně kombinací a poměrů.  Každá receptura má své a je nenapodobitelná. My jsme načetli receptů spousty, vyzkoušeli různé kombinace. Vyzkoušeli jsme kombinace s černým čajem, ale i jen samotné koření v horkém mléce (dnes často nazýváno jako Dáta Latte),  ale také v kávě s mlékem. Výborný je tento kořeněný med i jen namazaný na ohřátý toustový  chlebík pro svou perníčku podobnou chuť.  Vybrali jsme koření a jeho poměr tak, aby ve spojení s medem samotným bylo příjemné a použitelné jak do nápojů, tak k přímé konzumaci. Pokud ochutnáte, ucítíte skořici, kardamom, zázvor, bílý pepř, pomerančovou kůru a kurkumu.

Skořice, to je pojem. První zmínky se datují cca 4 tis. let př. n. l. do Číny. Používaná byla v Egyptě i  starém Řecku pro své léčivé účinky, příjemnou chuť i vůni. Jako koření se používá kůra skořicovníku z čeledi vavřínovitých. Je to keř či vícekmenný strom ve volné přírodě dorůstající dle typu až 10 metrů. Skořicovník cejlonský pochází ze Srí Lanky a také odtud je nejkvalitnější skořice. Nejcennější je z osmiletých keřů. Po usušení kůry se její okraje svinují dovnitř a tvoří charakteristické dvojruličky. Prodává se buď v celku nebo rozemletá na prášek. Dalším druhem skořice je kůra ze skořicovníku čínského, který je robustnější, kůra je tudíž hrubší a má červenější barvu. Po usušení tvoří buď trubičky anebo jen pruhy. Účinky skořice jsou především na trávení, kde pomáhají v metabolismu tuků a cukrů. Podporují chuť k jídlu, stimulují zažívací trakt, prohřívají ho, uklidňují koliky nadýmání, nevolnost. Významná je i pro krevní oběh, kde snižuje krevní tlak. Má desinfekční účinky. Ty se v kombinacis prohřívacím efektem používají při nachlazení a kašli. Ale pozor, skořice může dráždit a způsobovat alergické reakce.

Kardamom je mleté koření, které se získává z tobolek rostliny Kardamovníku obecného. Jeho původní výskyt je v Indii v tropických deštných pralesích ve vyšších nadmořských výškách. Dnes se pěstuje i na jiných místech, např. v Geuatemale, Tanzanii, na Madagaskaru, ve Vietnamu či na Papui Nové Guineji. Pro svůj růst, a hlavně kvetení potřebuje zastínění (pralesy), vysokou vlhkost a stále teploty kolem 22 °C. Využívá se oddenek, celé plody anebo jen semena. Vyrábí se z nich i éterický olej. Jako koření se používají buď celé tobolky (čerstvé nebo sušené) nebo jen semena. Kardamom je součástí několika celosvětově známých směsí koření třeba Garam Masala, Pijafu nebo Baharatu. Používá se jak ke kořenění masa, tak do sladkých jídel, ale i k ochucení nápojů (kávy a čaje). Účinek je stimulující, zahání únavu i horečku. Podporuje trávení. Desinfekční či antibakteriální účinky se využívají zvláště v péči o dutinu ústní při zánětech dásní a osvěžení dechu. Je součástí i
detoxikačních kůr, zvláště se zaměřením na játra.

Zázvor neboli zázvor lékařský je rostlina z jejíchž oddenků se získává koření. Zaslechnout můžete názvy jako černý zázvor (to je kořen neloupaný), bílý zázvor (oddenky loupané) anebo růžový zázvor (nakládaný, používaný v Japonské kuchyni). Je to vytrvalá rostlinka s mohutnými oddenky s květy narůžovělými nebo nažloutlými. Je to jemná a velice půvabná rostlina podobná rákosí. Její původ je v Číně a Indii (která je v dnešní době hlavním producentem). V těchto zemích se používá už více než 3 tisíce let. Používali ho v kuchyni i Egypťané a ve Starém Řecku a zdomácněl i ve
středověké kuchyni. Vlastní kořen může mít žlutou okrovou až načervenalou barvu, dá se použít syrový anebo sušený mletý. Jeho chuť je velmi výrazná, ve větším množství až štiplavá, pálivá (za to může gingerol, látka podobná kapsacinu obsaženém v chilli papričkách). Voní lehce citrusově, ovocně, ale se štiplavým nádechem. Výrazné chuti se využívá v kuchyni po celém světě k přípravě masových, ale i sladkých jídel, k přípravě osvěžujících i prohřívajících nápojů. Zázvor prohřívá, nabuzuje, povzbuzuje. Stimuluje krevní oběh, snižuje nevolnost a pomáhá při hubnutí, snižuje cholesterol. Používá se jako afrodiziakum zvláště v kombinaci s medem! Má antibakteriální a protizánětlivé účinky a je součástí mnoha čajů proti nachlazení. Ale pozor s jeho
dávkováním. Při vyšších dávkách anebo u citlivých osob může podráždit žaludek a způsobovat pálení žáhy. Po vyšších dávkách může způsobit i bušení srdce. Opatrně by jej měli užívat těhotné
ženy a lidé léčící se s problémy s žaludkem. Neměl by se podávat dětem.

Pepř je získáván z plodů pepřovníku černého. Dlouhověká liánovitá rostlina, jejíž původ je v Indii. Nicméně dnes se pěstuje v řadě zemí s tropickým klimatem. Dle typu sklizně a zpracování známe pepř černý, ten se získává fermentováním nezralých bobulí a je z druhů pepře nejostřejší. Bílý pepř se získává ze zralých bobulí sejmutím slupky a je podstatně jemnější než černý. Pepř zelený je
získáván z nezralých bobulí jejich rychlým sušením. Pro zelený pepř je typické jemnější aroma i7 menší ostrost. Pepř červený je považován za nejkvalitnější pepř. Říká se mu také kampotský a
pochází z Kambodže. Sklízí se zcela dozrálý ve vhodný okamžik. Je to těžko dostupná a vzácná specialita. To, co vídáme ve směsích pepře, není pepř červený, ale pepř růžový. Ten není „pravým
pepřem“, ale získává se ze stromu pepřovce obecného nebo také peruánského. Má podobnou palčivou chuť jako klasický pepř, ale je to dostupnější a levnější varianta než pepř červený. Za štiplavou, dráždivou chuť a vůni vděčí pepř alkaloidu piperin. Jeho chuť prohřívá a stimuluje. Stimulující účinek je popsán na zažívací trakt. Má pozitivní a prokázaný účinek na potlačení oxidativního stresu, který úzce souvisí se vznikem nádorových onemocnění. Bohužel bylo ale prokázáno, že nadměrné a časté používání pepře může mít negativní dopad na plodnost.

Kurkuma je poslední námi zvolená přísada. Říká se jí také indický šafrán. Získává se z rostliny jménem kurkumovník dlouhý, a to z jeho oddenku. Ten se musí několik hodin vařit, poté sušit a
mletím se získává žlutý prášek. Vlastní chuť kurkumy je nahořklá, štiplavě pepřovitá, zemitá. Jako koření se používá buď samotná, anebo v kořenicích směsích. Typická známá směs koření je kari.
Ráda se také používá jako potravinářské barvivo pro svou výrazně žlutou barvu. Je ceněna pro své silně protizánětlivé účinky. Má výrazný a prokázaný účinek na oxidativní stres buněk. Podporuje koncentraci, pozornost, paměť a celkově mozkovou činnost.